Blog

Pokud se rozhodnete nějak rozetnou společné jmění manželů, nemusí to nutně znamenat, že by se snad manželství rozpadlo. Ale mnohdy je lepší vědět, kdo má co, a co už je společné jmění než poté přijít domů a vidět exekutora, jak odnáší televizi a pohovky. Trable nastávají hlavně v těch párech, které mají zkrátka jiný pohled na utrácení a vůbec finance obecně. Nejdůležitější je mít na paměti, že sice majetek není to nejdůležitější, ale bez střechy nad hlavou se také špatně žije.
 

Vypořádání se

Občanský zákoník dává poměrně velký prostor všem smluvním ujednáním s co největším důrazem na to, že je vždycky lepší, pokud se spory vyřeší mimosoudně. A o to by se měly snažit i jednotlivé strany, řešit spory nejdříve uvnitř, mezi sebou a až poté, co domluva není možná a akorát po sobě křičíte, je nutné zeptat se soudu, jaký na to má názor. První možností je vypořádat se s manželem a celým jměním, prostě si slovně sepsat, co je společné jmění a co je výhradní vlastnictví manželů. Není to dobré jenom pro rozpočet, který nyní nebude zatěžován toliko dluhy, zejména, pokud je jeden z manželů pořádně zatížen a věřitelé už si vybírají, co si zpeněží.
 
Dohodu stačí sepsat, podepsat a máte hotovo.
 

Když nepomůže domluva

Tak vždycky může přistoupit soud a majetek prostě rozříznout, tady ale hrozí to, že soud se s tím moc zaobírat nebude a prostě majetek rozdělí na půlky a dělejte si, co chcete.

Pokud nechci smlouvu ani soud

Tak je tu také „výchozí“ zákonný režim, který dostatečně upravuje, co jsou dluhy společné a co jsou dluhy manžela. Samozřejmě, i zákon není všemocný a nedokáže dosáhnout na všechny případy, je ale dostatečně flexibilní a dokáže zahrnout 99 % případů. Například do SJM, co se týče dluhů, nepatří ty dluhy, které jeden z manželů nepřevzal a nesouhlasí s nimi a také o nich nevěděl. Pokud se například jeden z manželů rozhodl, že toho druhého překvapí drahou dovolenou, na kterou si ale půjčil a půjčku poté nemohl splatit, nemůže se bránit tím, že přeci to zatáhnou spolu. Takový dluh zkrátka vznikl bez vědomí toho druhého a možná by se tak s jeho vědomím ani nestalo.

Stále častěji se v dnešní době řeší, že velká skupina lidí nemá možnost pořídit si byt přímo v Praze. Je to tak obrovsky nereálné a drahé bydlení, že velká část těchto lidí si právě kupuje byt nebo i klidně staví domek daleko za městem. Takovému trendu se říká suburbanizace. Podle odborníků na urbanismus je tento trend poměrně nešťastným, protože město se tím pádem šíří do krajiny, zvyšují se náklady na obsluhu centra a město se na druhou stranu vylidňuje nebo se bydlení uvolňuje majetným cizincům. Podle aktuálních čísel je výstavba ve Středočeském kraji opravdu rekordně vysoká!

Je evidentní, že pokud se v nějakých oblastech staví málo, pak se jinde naopak staví hodně. Například právě ve Středních Čechách opravdu výstavba láme rekordy. Je to hlavně z toho důvodu, že ceny pražských bytů už jsou tak vysoké, že se právě vyplatí postavit na předměstí vlastní dům na vlastním pozemku.
Od začátku roku 2017 získalo nově více než čtyři sta nových rodinných domků stavební povolení a od stejného termínu se začalo stavět v okolí Prahy přes dva tisíce domů. Oproti roku 2016 je to více než dvacet procent nárůst.
Jak vyplývá z výše uvedeného textu, je jasné, že Češi se stěhují na venkov z důvodů ekonomické situace. Praha je pro běžný rodinný život již příliš drahá a bydlení ve vlastním je opravdu jen velmi vzdáleným snem!
Podle některých zdrojů je cena stavby včetně pozemku mimo Prahu odhadována mezi 4,25 a 6,5 milionu korun českých. Pokud si přímo v Praze budete chtít koupit byt o rozloze cca 75 m² můžete počítat se stejnou cenou!
Proto se Praha v tuto chvíli řadí z osmnácti vybraných evropských měst mezi top pět! Ještě k těmto městům patří Bratislava, Lucemburk, Paříš a Bukurešť.

Naopak mezi nejlevnější velká města patří Madrid, Athény, Řím, Amsterdam a Lisabon.
Rozhodně je pravdou, že ve všech zemích, kde uvedená města jsou, se velmi liší ceny nemovitostí právě ve městech, v hlavním městě a na venkově. Obecně v Evropě platí, že oproti hlavnímu městu jsou na venkově nemovitosti o 64 % levnější. Což potvrzuje právě i Praha

Stále častěji se v dnešní době řeší, že velká skupina lidí nemá možnost pořídit si byt přímo v Praze. Je to tak obrovsky nereálné a drahé bydlení, že velká část těchto lidí si právě kupuje byt nebo i klidně staví domek daleko za městem. Takovému trendu se říká suburbanizace. Podle odborníků na urbanismus je tento trend poměrně nešťastným, protože město se tím pádem šíří do krajiny, zvyšují se náklady na obsluhu centra a město se na druhou stranu vylidňuje nebo se bydlení uvolňuje majetným cizincům. Podle aktuálních čísel je výstavba ve Středočeském kraji opravdu rekordně vysoká!

Je evidentní, že pokud se v nějakých oblastech staví málo, pak se jinde naopak staví hodně. Například právě ve Středních Čechách opravdu výstavba láme rekordy. Je to hlavně z toho důvodu, že ceny pražských bytů už jsou tak vysoké, že se právě vyplatí postavit na předměstí vlastní dům na vlastním pozemku.
Od začátku roku 2017 získalo nově více než čtyři sta nových rodinných domků stavební povolení a od stejného termínu se začalo stavět v okolí Prahy přes dva tisíce domů. Oproti roku 2016 je to více než dvacet procent nárůst.
Jak vyplývá z výše uvedeného textu, je jasné, že Češi se stěhují na venkov z důvodů ekonomické situace. Praha je pro běžný rodinný život již příliš drahá a bydlení ve vlastním je opravdu jen velmi vzdáleným snem!
Podle některých zdrojů je cena stavby včetně pozemku mimo Prahu odhadována mezi 4,25 a 6,5 milionu korun českých. Pokud si přímo v Praze budete chtít koupit byt o rozloze cca 75 m² můžete počítat se stejnou cenou!
Proto se Praha v tuto chvíli řadí z osmnácti vybraných evropských měst mezi top pět! Ještě k těmto městům patří Bratislava, Lucemburk, Paříš a Bukurešť.

Naopak mezi nejlevnější velká města patří Madrid, Athény, Řím, Amsterdam a Lisabon.
Rozhodně je pravdou, že ve všech zemích, kde uvedená města jsou, se velmi liší ceny nemovitostí právě ve městech, v hlavním městě a na venkově. Obecně v Evropě platí, že oproti hlavnímu městu jsou na venkově nemovitosti o 64 % levnější. Což potvrzuje právě i Praha

Pokud chcete začít, tak doporučuji zajít do knihovny a nastudovat spoustu literatury. Nebo na internetu, ale nastudovat. Protože hned na začátku bude mít dilema. Jakou zvolit velikost. Již tohle nesmíte podcenit a měl byste dopředu vědět, kolik a kde. Velikosti jsou tyto.
 
 
    • 0 největší
    • H0
    • TT
    • N
    • Z
    • T nejmenší
 
 
To první znamená číslo nula, druhé se čte jako Há nula, a třetí jako Tété z anglické Top Table (stůl). To znamená že základní „sada“ se vejde na stůl. Ne zcela přesně samozřejmě. N a další písmenko se čtou normálně. N znamená Nine, tedy anglicky devět a je to rozestup kolejiště v milimetrech. Zet byla dlouho jako nejmenší, dále už to nešlo, a proto i označení posledním písmenkem abecedy. Jenže pak se začalo pracovat i s Téčkem, což je anglicky Three, tři. A ano, uhodli jste, koleje mají rozteč tři milimetry. Takže pokud se chcete známým pochlubit, strčíte nádraží s padesáti vagony a přilehlým městem do krabičky od sardinek a jdete. No, to jsem možná přehnal, ale stejně…
To, co jste výše četli je jen základ. Další věc je kolejiště, krajinka, domky, auta a prostě vše co byste chtěli v kolejišti mít. Zde tedy musí nastoupit jako první rozvaha,kde to celé bude. Manželskou postel nemohu doporučit, protože manželky nemají pro tyto věci příliš pochopení. Nejlepší je půda, nebo chatka u domu, nebo prostě tam, kde nebudete nikomu překážet.

A pokud už takové místo máte, tak začněte shánět materiál. Překližku, polyesterén, korek a spoustu dalších věcí. A až máte i to, a sestaveno i s kolejištěm, tak hup na vláčky. Můžete si je koupit, anebo dělat sám. Ale to už je trochu vyšší dívčí, a to je docela jiná kapitola.
Následně to všechno máte hotovo a nyní je třeba elektrika, Na to si musíte někoho sehnat. Anebo opět sehnat knihy s návody. To záleží, jak si troufáte.
Nakonec už nezbývá než se kochat výsledkem a za závistivé pohledy sousedů a členů rodiny vybírat tučné vstupné.
 

Pokud chcete začít, tak doporučuji zajít do knihovny a nastudovat spoustu literatury. Nebo na internetu, ale nastudovat. Protože hned na začátku bude mít dilema. Jakou zvolit velikost. Již tohle nesmíte podcenit a měl byste dopředu vědět, kolik a kde. Velikosti jsou tyto.
 
 
    • 0 největší
    • H0
    • TT
    • N
    • Z
    • T nejmenší
 
 
To první znamená číslo nula, druhé se čte jako Há nula, a třetí jako Tété z anglické Top Table (stůl). To znamená že základní „sada“ se vejde na stůl. Ne zcela přesně samozřejmě. N a další písmenko se čtou normálně. N znamená Nine, tedy anglicky devět a je to rozestup kolejiště v milimetrech. Zet byla dlouho jako nejmenší, dále už to nešlo, a proto i označení posledním písmenkem abecedy. Jenže pak se začalo pracovat i s Téčkem, což je anglicky Three, tři. A ano, uhodli jste, koleje mají rozteč tři milimetry. Takže pokud se chcete známým pochlubit, strčíte nádraží s padesáti vagony a přilehlým městem do krabičky od sardinek a jdete. No, to jsem možná přehnal, ale stejně…
To, co jste výše četli je jen základ. Další věc je kolejiště, krajinka, domky, auta a prostě vše co byste chtěli v kolejišti mít. Zde tedy musí nastoupit jako první rozvaha,kde to celé bude. Manželskou postel nemohu doporučit, protože manželky nemají pro tyto věci příliš pochopení. Nejlepší je půda, nebo chatka u domu, nebo prostě tam, kde nebudete nikomu překážet.

A pokud už takové místo máte, tak začněte shánět materiál. Překližku, polyesterén, korek a spoustu dalších věcí. A až máte i to, a sestaveno i s kolejištěm, tak hup na vláčky. Můžete si je koupit, anebo dělat sám. Ale to už je trochu vyšší dívčí, a to je docela jiná kapitola.
Následně to všechno máte hotovo a nyní je třeba elektrika, Na to si musíte někoho sehnat. Anebo opět sehnat knihy s návody. To záleží, jak si troufáte.
Nakonec už nezbývá než se kochat výsledkem a za závistivé pohledy sousedů a členů rodiny vybírat tučné vstupné.
 

Samozřejmě, že to chce velký talent napsat opravdu dobrou knihu. Ale dát pár smysluplných vět dohromady a nazvat to knihou zvládne opravdu každý – pokud tedy umí psát a jeho věty dávají alespoň trochu smysl. My si dnes ukážeme, že to nemusí být všechno taková řehole a že si každý může splnit sen být spisovatelem. Opravdu jde vždycky jenom trochu o cvik, trochu teorie a pak vlastní fantazii. A onu fantazii nepoužíváme jenom pro fantasy nebo sci-fi, ale také pro detektivky nebo třeba i thrillery. A kdo ví, třeba jednou budete slavní spisovatelé! Jen si vezměte, taková Rowlingová. Ta, než vydala Harryho Pottera, byla mámou z chudé čtvrti a nyní je z ní nejprodávanější autor.

Chce si to pár knih načíst

Vždycky se zaměřte na žánr, který je vám blízký. Pokud byste chtěli psát historické novely nebo příběhy, měli byste si pořádně přečíst, jak to v oné době chodilo. Kdo byl kdo, co se běžně dělalo, co se jedlo, jak se žilo. Protože není nic horšího než nepřesná historická kniha. Zase na druhou stranu u sci-fi nebo fantasy si můžete všechno vymyslet, byť je třeba velké fantazie. Ne všichni dokáží přijít s úplně novým světem, který by mohli ovládnout. Je to tak nějak jedna velká záhada, co si budeme. Je také něco jiného psát odborné práce a něco jiného je psát odlehčenou literaturu. Člověk si holt nejdříve musí načíst.

A co potom?

Postačí papír a tužka anebo počítač s nějakým textovým editorem. Klidně můžete celý příběh napsat na toaletní papír – nejde o to, jakou formu vaše slova mají, ale co se snaží člověku donést. A hlavní je inspirace. Někdy je mnohem lepší se inspirovat a tak nějak „převzít“ to, co druzí nechali, než se pouštět do vymýšlení vlastních alegorií. Někdy je to všechno mnohem větší sranda. Hlavně jde o to, že se nesmíte bát psát. Pokud se bojíte, že to lidé nebudou číst nebo si myslíte, že budete vypadat hloupě, tak je to jenom špatně. Nesmíte se bát jít si za svými sny. To z nás ostatně dělá velké postavy v našich vlastních příbězích, no ne?

Samozřejmě, že to chce velký talent napsat opravdu dobrou knihu. Ale dát pár smysluplných vět dohromady a nazvat to knihou zvládne opravdu každý – pokud tedy umí psát a jeho věty dávají alespoň trochu smysl. My si dnes ukážeme, že to nemusí být všechno taková řehole a že si každý může splnit sen být spisovatelem. Opravdu jde vždycky jenom trochu o cvik, trochu teorie a pak vlastní fantazii. A onu fantazii nepoužíváme jenom pro fantasy nebo sci-fi, ale také pro detektivky nebo třeba i thrillery. A kdo ví, třeba jednou budete slavní spisovatelé! Jen si vezměte, taková Rowlingová. Ta, než vydala Harryho Pottera, byla mámou z chudé čtvrti a nyní je z ní nejprodávanější autor.

Chce si to pár knih načíst

Vždycky se zaměřte na žánr, který je vám blízký. Pokud byste chtěli psát historické novely nebo příběhy, měli byste si pořádně přečíst, jak to v oné době chodilo. Kdo byl kdo, co se běžně dělalo, co se jedlo, jak se žilo. Protože není nic horšího než nepřesná historická kniha. Zase na druhou stranu u sci-fi nebo fantasy si můžete všechno vymyslet, byť je třeba velké fantazie. Ne všichni dokáží přijít s úplně novým světem, který by mohli ovládnout. Je to tak nějak jedna velká záhada, co si budeme. Je také něco jiného psát odborné práce a něco jiného je psát odlehčenou literaturu. Člověk si holt nejdříve musí načíst.

A co potom?

Postačí papír a tužka anebo počítač s nějakým textovým editorem. Klidně můžete celý příběh napsat na toaletní papír – nejde o to, jakou formu vaše slova mají, ale co se snaží člověku donést. A hlavní je inspirace. Někdy je mnohem lepší se inspirovat a tak nějak „převzít“ to, co druzí nechali, než se pouštět do vymýšlení vlastních alegorií. Někdy je to všechno mnohem větší sranda. Hlavně jde o to, že se nesmíte bát psát. Pokud se bojíte, že to lidé nebudou číst nebo si myslíte, že budete vypadat hloupě, tak je to jenom špatně. Nesmíte se bát jít si za svými sny. To z nás ostatně dělá velké postavy v našich vlastních příbězích, no ne?

Když se rozhlédnete v nabídce vozů, uvidíte nepřeberné množství značek. Ale hlavním měřítkem by měli být jeho parametry.

Rozdělit je můžeme podle velikosti a účelu na:

–          Sportovní. Většinou jsou to vozy dvoudvéřové, nízké, s vysokou spotřebou a jak název napovídá, jsou pro rychlou jízdu. Ideální na výlety ve dvou, ale kufry nechte doma.

–          Městská auta. Většinou jsou menší, kompaktní, mají nízkou spotřebu a dá se s nimi dobře parkovat. Uvezou nákup i menší rodinku, jsou ideální na každodenní cestu do práce.

–          Střední třída. Většina aut se čtyřmi až pěti dveřmi, ideální na pohodlnou cestu na dovolenou, ale i na rozvoz dětí do školy. Většinou jsou i úsporné.

–          Velkoobjemové. Tyto vozy jsou pro velké rodiny, mají často 6 a více sedadel a jsou pohodlné. Ideální na delší cesty, a po složení sedadel i na odvoz různých objemných věcí.

–          Terénní. Opravdová auta do terénu jsou těžká a mají uzpůsobené jízdní vlastnosti. Jejich provoz je dražší, stejně jako údržba a servis. Více se hodí pro práci v lese. Pokud se vám i přes to líbí, hledejte auta jim podobná, ale se silničním podvozkem, nebudete na dálnici počítat každý litr paliva.

Další možnosti rozdělení jsou podle druhu paliva:

–          Dieselové motory. Jsou nejčastější kvůli své nízké spotřebě, ale oproti benzínovým mají o trochu dražší servis. Většina naftových motorů má velmi velkou výdrž.

–          Benzínové. Také jsou velmi časté, mají své výhody jako například lepší starty v zimě, a celkem pohodovou údržbu.

–          CNG a LPG. Tyto dvě varianty nabízejí alternativní paliva, která jsou velmi levná, ale vozy potřebují častěji servis. Hlavně u dodatečně (a nekvalitně) dodělávaných systémů bývají problémy.   

–          Elektromobily. Tato ekologická varianta se postupně dostává i na naše silnice. Čerpacích stanic přibývá, uvidíme, jak se budou vyvíjet dál.

Ať se jedná o kterýkoliv z uvedených typů, je také velmi důležité zvolit si správnou výbavu. Někoho děsí, když je palubní deska plná tlačítek, ale jiný nedá dopustit na elektrické ovládání všeho možného. Praktické jsou i různé senzory a čidla, která nám usnadní jízdu. Praktičnost interiéru vybírejte dle svého pocitu a vše si důkladně vyzkoušejte. A to nejen vy, ale i ti, které budete vozit. Pokud máte více dětí, rozhodně zkuste, zda se vám vejdou dětské autosedačky vedle sebe, ušetříte si tak spoustu starostí, a hlavně kompromisů ohledně bezpečnosti vašich nejbližších.

Posledním a neméně důležitým hlediskem jsou finance. Nemáte na koupi celou částku? Nezoufejte, nemusíte se hned upisovat na leasing, je možno využít některý z mnoha spotřebních bankovních úvěrů. Sny jsou od toho, abychom si je plnili.

Když se rozhlédnete v nabídce vozů, uvidíte nepřeberné množství značek. Ale hlavním měřítkem by měli být jeho parametry.

Rozdělit je můžeme podle velikosti a účelu na:

–          Sportovní. Většinou jsou to vozy dvoudvéřové, nízké, s vysokou spotřebou a jak název napovídá, jsou pro rychlou jízdu. Ideální na výlety ve dvou, ale kufry nechte doma.

–          Městská auta. Většinou jsou menší, kompaktní, mají nízkou spotřebu a dá se s nimi dobře parkovat. Uvezou nákup i menší rodinku, jsou ideální na každodenní cestu do práce.

–          Střední třída. Většina aut se čtyřmi až pěti dveřmi, ideální na pohodlnou cestu na dovolenou, ale i na rozvoz dětí do školy. Většinou jsou i úsporné.

–          Velkoobjemové. Tyto vozy jsou pro velké rodiny, mají často 6 a více sedadel a jsou pohodlné. Ideální na delší cesty, a po složení sedadel i na odvoz různých objemných věcí.

–          Terénní. Opravdová auta do terénu jsou těžká a mají uzpůsobené jízdní vlastnosti. Jejich provoz je dražší, stejně jako údržba a servis. Více se hodí pro práci v lese. Pokud se vám i přes to líbí, hledejte auta jim podobná, ale se silničním podvozkem, nebudete na dálnici počítat každý litr paliva.

Další možnosti rozdělení jsou podle druhu paliva:

–          Dieselové motory. Jsou nejčastější kvůli své nízké spotřebě, ale oproti benzínovým mají o trochu dražší servis. Většina naftových motorů má velmi velkou výdrž.

–          Benzínové. Také jsou velmi časté, mají své výhody jako například lepší starty v zimě, a celkem pohodovou údržbu.

–          CNG a LPG. Tyto dvě varianty nabízejí alternativní paliva, která jsou velmi levná, ale vozy potřebují častěji servis. Hlavně u dodatečně (a nekvalitně) dodělávaných systémů bývají problémy.   

–          Elektromobily. Tato ekologická varianta se postupně dostává i na naše silnice. Čerpacích stanic přibývá, uvidíme, jak se budou vyvíjet dál.

Ať se jedná o kterýkoliv z uvedených typů, je také velmi důležité zvolit si správnou výbavu. Někoho děsí, když je palubní deska plná tlačítek, ale jiný nedá dopustit na elektrické ovládání všeho možného. Praktické jsou i různé senzory a čidla, která nám usnadní jízdu. Praktičnost interiéru vybírejte dle svého pocitu a vše si důkladně vyzkoušejte. A to nejen vy, ale i ti, které budete vozit. Pokud máte více dětí, rozhodně zkuste, zda se vám vejdou dětské autosedačky vedle sebe, ušetříte si tak spoustu starostí, a hlavně kompromisů ohledně bezpečnosti vašich nejbližších.

Posledním a neméně důležitým hlediskem jsou finance. Nemáte na koupi celou částku? Nezoufejte, nemusíte se hned upisovat na leasing, je možno využít některý z mnoha spotřebních bankovních úvěrů. Sny jsou od toho, abychom si je plnili.

Pokud se rozhodnete nějak rozetnou společné jmění manželů, nemusí to nutně znamenat, že by se snad manželství rozpadlo. Ale mnohdy je lepší vědět, kdo má co, a co už je společné jmění než poté přijít domů a vidět exekutora, jak odnáší televizi a pohovky. Trable nastávají hlavně v těch párech, které mají zkrátka jiný pohled na utrácení a vůbec finance obecně. Nejdůležitější je mít na paměti, že sice majetek není to nejdůležitější, ale bez střechy nad hlavou se také špatně žije.
 

Vypořádání se

Občanský zákoník dává poměrně velký prostor všem smluvním ujednáním s co největším důrazem na to, že je vždycky lepší, pokud se spory vyřeší mimosoudně. A o to by se měly snažit i jednotlivé strany, řešit spory nejdříve uvnitř, mezi sebou a až poté, co domluva není možná a akorát po sobě křičíte, je nutné zeptat se soudu, jaký na to má názor. První možností je vypořádat se s manželem a celým jměním, prostě si slovně sepsat, co je společné jmění a co je výhradní vlastnictví manželů. Není to dobré jenom pro rozpočet, který nyní nebude zatěžován toliko dluhy, zejména, pokud je jeden z manželů pořádně zatížen a věřitelé už si vybírají, co si zpeněží.
 
Dohodu stačí sepsat, podepsat a máte hotovo.
 

Když nepomůže domluva

Tak vždycky může přistoupit soud a majetek prostě rozříznout, tady ale hrozí to, že soud se s tím moc zaobírat nebude a prostě majetek rozdělí na půlky a dělejte si, co chcete.

Pokud nechci smlouvu ani soud

Tak je tu také „výchozí“ zákonný režim, který dostatečně upravuje, co jsou dluhy společné a co jsou dluhy manžela. Samozřejmě, i zákon není všemocný a nedokáže dosáhnout na všechny případy, je ale dostatečně flexibilní a dokáže zahrnout 99 % případů. Například do SJM, co se týče dluhů, nepatří ty dluhy, které jeden z manželů nepřevzal a nesouhlasí s nimi a také o nich nevěděl. Pokud se například jeden z manželů rozhodl, že toho druhého překvapí drahou dovolenou, na kterou si ale půjčil a půjčku poté nemohl splatit, nemůže se bránit tím, že přeci to zatáhnou spolu. Takový dluh zkrátka vznikl bez vědomí toho druhého a možná by se tak s jeho vědomím ani nestalo.