Blog

Pneumatika, kterou běžně používáme na našich plechových miláčcích, prošla za dobu své existence dlouhým vývojem. Nejprve se jezdilo bez jakékoliv ochrany kola. Určitě to muselo být docela nepohodlné. Zvláště proto, že silnice asi příliš zpevněné nebyly. Jako první nápad gumové ochrany kola uvádí v život Skot John Boyd Dunlop. Není to ani žádný inženýr a nemá vlastně vůbec nic společného s motorismem. Je to veterinář, který má svou praxi v Belfastu.
a) Podle jedné verze to byl milující otec, který se nemohl dívat na to, jak jeho malý synek při jízdě na tříkolce drkotá zoubky.
b) Podle jiné verze byl otec trochu nerudný a nelíbilo se mu, že chlapec ničí trávník dřevěnými ráfky.

Ať to bylo, jak chtělo, důležitý je výsledek.Dunlop starší vzal obyčejnou gumovou zahradní hadici, spojil ji do kruhu a nafoukl pumpičkou na kopací míč. Nápad si nechal roku 1888 patentovat, ale mnoho peněz za svůj patent nezískal. Vynález byl prostě jen ve fázi dobrého nápadu. Pneumatika se musela na ráfek přilepit. A to byla ta nedokonalost, která ubírala nápadu na kráse.

Ocelová životnost

K posunu došlo díky dalšímu vynálezci, kterým byl Francouz Edouard Michelin. Tři roky po Dunlopovi vymyslel snímatelnou pneumatiku. Rok před ukončením první světové války se objevila první pneumatika se vzorkem. Měla na sobě dva druhy drážek.
1) Podélné– jsou ku prospěchu zejména za deště, protože udrží automobil pevně na silnici.
2) Příčné– přenášejí tažnou sílu a automobil může jet rychleji. Za deště jsou také schopné odvádět vodu.

Tento typ pneumatiky v se v podstatě používá dodnes. K jedné změně určitě došlo. Vnitřek pneumatiky byl tvořen vrstvami běžné látky. Ta se později nahradila kordovou tkaninou. Kordová tkanina je vyrobena z dlouhovlákné bavlny. Aby se zvýšila její životnost, přidávají se do ní ocelová a plastová vlákna.

Pneumatika, kterou běžně používáme na našich plechových miláčcích, prošla za dobu své existence dlouhým vývojem. Nejprve se jezdilo bez jakékoliv ochrany kola. Určitě to muselo být docela nepohodlné. Zvláště proto, že silnice asi příliš zpevněné nebyly. Jako první nápad gumové ochrany kola uvádí v život Skot John Boyd Dunlop. Není to ani žádný inženýr a nemá vlastně vůbec nic společného s motorismem. Je to veterinář, který má svou praxi v Belfastu.
a) Podle jedné verze to byl milující otec, který se nemohl dívat na to, jak jeho malý synek při jízdě na tříkolce drkotá zoubky.
b) Podle jiné verze byl otec trochu nerudný a nelíbilo se mu, že chlapec ničí trávník dřevěnými ráfky.

Ať to bylo, jak chtělo, důležitý je výsledek.Dunlop starší vzal obyčejnou gumovou zahradní hadici, spojil ji do kruhu a nafoukl pumpičkou na kopací míč. Nápad si nechal roku 1888 patentovat, ale mnoho peněz za svůj patent nezískal. Vynález byl prostě jen ve fázi dobrého nápadu. Pneumatika se musela na ráfek přilepit. A to byla ta nedokonalost, která ubírala nápadu na kráse.

Ocelová životnost

K posunu došlo díky dalšímu vynálezci, kterým byl Francouz Edouard Michelin. Tři roky po Dunlopovi vymyslel snímatelnou pneumatiku. Rok před ukončením první světové války se objevila první pneumatika se vzorkem. Měla na sobě dva druhy drážek.
1) Podélné– jsou ku prospěchu zejména za deště, protože udrží automobil pevně na silnici.
2) Příčné– přenášejí tažnou sílu a automobil může jet rychleji. Za deště jsou také schopné odvádět vodu.

Tento typ pneumatiky v se v podstatě používá dodnes. K jedné změně určitě došlo. Vnitřek pneumatiky byl tvořen vrstvami běžné látky. Ta se později nahradila kordovou tkaninou. Kordová tkanina je vyrobena z dlouhovlákné bavlny. Aby se zvýšila její životnost, přidávají se do ní ocelová a plastová vlákna.

Fotbal představuje jednu z nejhranějších her dnešní doby. Hrají zde dvě družstva proti sobě. Každý tým má jedenáct hráčů a nejčastěji se hraje na obdélníkovém hřišti. Cílem je dát více gólů než tým, se kterým daný tým hraje. Nikdy se při fotbalu nesmí používat ruce ani paže. Ty může používat pouze brankář. Co se týká průběhu hry, tak na ni dohlíží rozhodčí. Ten má právo udělovat žluté a červené karty. Hraje se s jedním míčem, který se pohybuje na hrací ploše díky hráčům.

Zápas probíhá vždy plynule, pokud není přerušen například zraněním hráče nebo porušením pravidel. Vždy se hraje 90 minut a v poločase bývá 15 minut pauza, kdy na hřiště vstupují mladí hráči, kteří si zde zahrají s protějším týmem.
Na konci zápasu vyhrává družstvo, které nastřílelo více gólů. Pokud mají týmy  ale stejný počet gólů pak se jedná o remízu. Někdy se ale také provádí prodloužení, a pokud ani pak není rozhodnuto, následují penalty.
Hráči na hřišti jsou rozdělení do jednotlivých pozic: brankář, obránci, záložníci a útočníci.

Brankář: Jeho úkolem je vychytat všechny střelené góly.
Obránci: Mají za úkol zastavit soupeřův útok.
Záložníci: Zapojují se jak do obrany, tak do útoku.
Útočníci: Jejich úkolem je střílet góly soupeřům.
V dnešní době se rozestavují v poměru 4:4:2 (4 obránci, 4 záložníci a 2 útočníci).
Rozdělení hráčů závisí hlavně na trenérovi, který pozice určuje. Při zápase bývají vždy u okraje hřiště, kde dávají rady, pokyny nebo vyměňují hráče.
Co se týká fotbalu z hlediska historie, pak se můžeme dozvědět například to, že počátky fotbalu spadají již do starověku. Vznik dnešního fotbalu se ale řadí do Anglie, konkrétně do 16. století. Postupně se fotbal rozšířil do různých kontinentů.

Dnes se hraje fotbal po celém světě, někteří lidé se mu věnují profesionálně a spoustu dalších se fotbalu věnuje rekreačně.
A co vy? Věnujete se fotbalu? Pokud ano, pak pouze rekreačně nebo profesionálně?

Fotbal představuje jednu z nejhranějších her dnešní doby. Hrají zde dvě družstva proti sobě. Každý tým má jedenáct hráčů a nejčastěji se hraje na obdélníkovém hřišti. Cílem je dát více gólů než tým, se kterým daný tým hraje. Nikdy se při fotbalu nesmí používat ruce ani paže. Ty může používat pouze brankář. Co se týká průběhu hry, tak na ni dohlíží rozhodčí. Ten má právo udělovat žluté a červené karty. Hraje se s jedním míčem, který se pohybuje na hrací ploše díky hráčům.

Zápas probíhá vždy plynule, pokud není přerušen například zraněním hráče nebo porušením pravidel. Vždy se hraje 90 minut a v poločase bývá 15 minut pauza, kdy na hřiště vstupují mladí hráči, kteří si zde zahrají s protějším týmem.
Na konci zápasu vyhrává družstvo, které nastřílelo více gólů. Pokud mají týmy  ale stejný počet gólů pak se jedná o remízu. Někdy se ale také provádí prodloužení, a pokud ani pak není rozhodnuto, následují penalty.
Hráči na hřišti jsou rozdělení do jednotlivých pozic: brankář, obránci, záložníci a útočníci.

Brankář: Jeho úkolem je vychytat všechny střelené góly.
Obránci: Mají za úkol zastavit soupeřův útok.
Záložníci: Zapojují se jak do obrany, tak do útoku.
Útočníci: Jejich úkolem je střílet góly soupeřům.
V dnešní době se rozestavují v poměru 4:4:2 (4 obránci, 4 záložníci a 2 útočníci).
Rozdělení hráčů závisí hlavně na trenérovi, který pozice určuje. Při zápase bývají vždy u okraje hřiště, kde dávají rady, pokyny nebo vyměňují hráče.
Co se týká fotbalu z hlediska historie, pak se můžeme dozvědět například to, že počátky fotbalu spadají již do starověku. Vznik dnešního fotbalu se ale řadí do Anglie, konkrétně do 16. století. Postupně se fotbal rozšířil do různých kontinentů.

Dnes se hraje fotbal po celém světě, někteří lidé se mu věnují profesionálně a spoustu dalších se fotbalu věnuje rekreačně.
A co vy? Věnujete se fotbalu? Pokud ano, pak pouze rekreačně nebo profesionálně?

Slovo BARBERS – pochází z latinského BARBA – holič, člověk, který původně měl kromě úpravy vlasů a vousů také funkci zubaře a ranhojiče. Dnes člověk, který z vás v příjemném prostředí udělá dokonalým gentlemanem.
Seberte kuráž a zkuste pro jednou vynechat obligátní návštěvu uprášeného holičství v suterénu paneláku za rohem, kde se mužské hlavy stříhají jako na běžícím pásu a běžně takzvaně na sucho, a vyměnit za návštěvu barber shopu.

Jedná se o tak trochu jiné pánské holičství, jehož styl a forma přišla z Ameriky do Čech před asi patnácti lety. Dnes se s nimi můžete setkat už v každém větším městě.
Interiéry těchto salónu jsou laděny různě, ale velmi často i do podoby anglických klubů, včetně bohatě zásobených barů s kvalitním alkoholem, nebo kávou. A v čem je služba barber shopu tak jiná? Především v samotném přístupu k zákazníkovi, kterému je od počátku věnována perfektní péče, s důrazem na splnění jeho požadavků, týkajících se účesu, nebo střihu vousů. Samozřejmostí jsou zde masáže hlavy, barvení vlasů, i vousů. Běžným postupem je zde holení břitvou s vyměnitelnou žiletkou. Zákazník zde běžně zakoupí přípravky na vlasy, oleje a vosky na vousy, a navíc si odnese i cenné rady, jak o ně pečovat do další návštěvy. Během procedur může zvolit poslech oblíbené hudby, nebo sledovat právě probíhající sportovní utkání, či listovat v aktuálním tisku. 

Protože jde o místo, které má podpořit mužskou integritu a vytvářet prostředí, kde mohou pánové spolu svobodně debatovat,( jak to můžeme ostatně pozorovat v amerických tzv. černých holičstvích), ženy sem tudíž nemají přístup, ani jako doprovod partnera.
Vzhledem k tradičním pracovním postupům, se návštěva berber shopu může protáhnout i na hodinu a více…což je ale účelem této služby, která chce, aby zákazník dostal maximum péče.

Službu barber shopů využívají zejména muži ve věku mezi dvaceti pěti a čtyřiceti lety a je tedy na nás ostatních, abychom se i my starší začali trochu více rozmazlovat. Nemyslíte?

Slovo BARBERS – pochází z latinského BARBA – holič, člověk, který původně měl kromě úpravy vlasů a vousů také funkci zubaře a ranhojiče. Dnes člověk, který z vás v příjemném prostředí udělá dokonalým gentlemanem.
Seberte kuráž a zkuste pro jednou vynechat obligátní návštěvu uprášeného holičství v suterénu paneláku za rohem, kde se mužské hlavy stříhají jako na běžícím pásu a běžně takzvaně na sucho, a vyměnit za návštěvu barber shopu.

Jedná se o tak trochu jiné pánské holičství, jehož styl a forma přišla z Ameriky do Čech před asi patnácti lety. Dnes se s nimi můžete setkat už v každém větším městě.
Interiéry těchto salónu jsou laděny různě, ale velmi často i do podoby anglických klubů, včetně bohatě zásobených barů s kvalitním alkoholem, nebo kávou. A v čem je služba barber shopu tak jiná? Především v samotném přístupu k zákazníkovi, kterému je od počátku věnována perfektní péče, s důrazem na splnění jeho požadavků, týkajících se účesu, nebo střihu vousů. Samozřejmostí jsou zde masáže hlavy, barvení vlasů, i vousů. Běžným postupem je zde holení břitvou s vyměnitelnou žiletkou. Zákazník zde běžně zakoupí přípravky na vlasy, oleje a vosky na vousy, a navíc si odnese i cenné rady, jak o ně pečovat do další návštěvy. Během procedur může zvolit poslech oblíbené hudby, nebo sledovat právě probíhající sportovní utkání, či listovat v aktuálním tisku. 

Protože jde o místo, které má podpořit mužskou integritu a vytvářet prostředí, kde mohou pánové spolu svobodně debatovat,( jak to můžeme ostatně pozorovat v amerických tzv. černých holičstvích), ženy sem tudíž nemají přístup, ani jako doprovod partnera.
Vzhledem k tradičním pracovním postupům, se návštěva berber shopu může protáhnout i na hodinu a více…což je ale účelem této služby, která chce, aby zákazník dostal maximum péče.

Službu barber shopů využívají zejména muži ve věku mezi dvaceti pěti a čtyřiceti lety a je tedy na nás ostatních, abychom se i my starší začali trochu více rozmazlovat. Nemyslíte?

Bez notné dávky trpělivosti nemůžeme v podnikatelském světě uspět. Podnikání s sebou přináší rizika ale mnoho výhod. Do podnikání se pouštíme, protože chceme být páni svého času a chceme se finančně zabezpečit.

Když se podíváme do přírody, která nám může sloužit jako vzor uvědomíme si, že nic není hned. I strom může narůst do obřích rozměrů, ale vždycky na začátku to byl jen malý stromeček.
Na začátku každého podnikání si musíme určit co je náš cíl a kdo je naše cílová skupina. Jiné zboží zaujme ženy jiné muže. Podnikání musí mít nějaký cíl a ten bychom si měli na začátku ujasnit.
Není od věci vzít si papír a tužku a přemýšlet koho by naše služby mohli zaujmout a jaké typy lidí bychom mohli oslovit. Krůček po krůčku pak můžeme začít realizovat náš podnikatelský plán.
Někdy to nejde, jak bychom si přáli a je důležité nepropadat hned panice. I malé kroky jsou kroky, které nám ve výsledku mohou přinést výsledek. Každý den udělat něco malého abychom naše podnikání posunuli dále, což může být například to, že uveřejníme PR článek nebo zkusíme někoho oslovit přímo.
Když se vydáme na podnikatelskou cestu bude místy trnitá a křivolaká ale s tím musíme počítat. Někdy to nemusí jít podle našich představ, ale musíme zatknout zuby a hned to nevzdávat. Nesmíme však zapomenout udržet si určitý nadhled a pokud už podnikání jenom dotujeme ze svých úspor a přemýšlíme o možnosti úvěru mohli bychom si v budoucnu zadělat na velký problém. Vše chce svůj čas a někdy i finanční rezervu, pokud však už nemáme z čeho čerpat finanční prostředky je na místě se zamyslet, zda by to nešlo udělat jinak, třeba tím že oslovíme sponzory nebo se více uskromníme ve svém soukromém životě.

Jak bylo řečeno na začátku, podnikání není pro každého a kdo si představuje že to bude jen procházka růžovou zahradou měl by zvážit, zda by byl schopný akceptovat, když vše nepůjde podle plánu a je připraven podstoupit případné riziko a mít vytvořen nějaký záložní plán.

Pokud se holíte mokrou variantou, pálení pokožky po této depilaci se nejspíše nevyhnete. Ovšem pokud se tak stává denní rutinou, je něco špatně. Již samotné holení může být příčinou zarudnutí a pálení. Špatná technika nebo tupá žiletka přispívají k podráždění na pleti i na krku, které může přejít až v nekonečně svědící vyrážku. Proč se tak ale stává?
Během holení, kdy žiletka jezdí po tváři a svými břity odstraňuje vousy, se také odlupuje i vrchní vrstva pokožky, v podstatě ta ochranná. Látky obsažené v holicích pěnách a gelech tak mohou proniknout do spodní vrstvy pleti a vlivem toho pokožka zarudne a svědí. Naštěstí se tomu všemu dá vyhnout. Stačí při holení dodržovat pár obyčejných pravidel.

·         Před holením zvlhčete pleť a to například mokrým teplým ručníkem. Póry se otevřou, vousy změknou a holení se tak stane méně bolestné. Pokud nemáte dost času na šetrné oholení pěnou nebo gelem, k dostání jsou i oleje. Ty vytvoří na tváři jemný film, po němž břity snadno kloužou. Poranění je tak minimální, a to i když používáte jednorázové žiletky. Mějte ale na paměti, že ostrost je na prvním místě. Sebemenším tupým břitem, který vous nepřeřízne, si zaděláte na pěkné poranění.
·         Během holení platí základní pravidlo neholit se nikdy proti směru růstu vousů a chlupů. Tohle je nejzávažnější a nejčastější příčina zanícené pokožky. Samozřejmě jsou i místa, která takovému holení proti směru odolávají. Nikdy ale nevyvolávejte příliš veliký tlak na žiletku, protože ta pak dře i na kůži.

·         Po holení byste měli podrážděnou pleť zklidnit a důkladně omýt od kosmetiky. Dopřát jí dávku péče také neuškodí. Protizánětlivé mléko nebo výrobky s aloe vera pokožka obecně snáší dobře. Vždy ale volte produkty podle typu vaší pleti.
Ideálním ošetřením jsou kupříkladu kosmetické výrobky s měsíčkem lékařským nebo také s panthenolem. Pokud vás i přes toto jemné ošetření pleť pálí, je možné ji zchladit studenou vodou nebo alternativně vložit několik kostek ledu do pytlíku a přes látkový kapesník jimi pokožku potírat.
 

Pokud se holíte mokrou variantou, pálení pokožky po této depilaci se nejspíše nevyhnete. Ovšem pokud se tak stává denní rutinou, je něco špatně. Již samotné holení může být příčinou zarudnutí a pálení. Špatná technika nebo tupá žiletka přispívají k podráždění na pleti i na krku, které může přejít až v nekonečně svědící vyrážku. Proč se tak ale stává?
Během holení, kdy žiletka jezdí po tváři a svými břity odstraňuje vousy, se také odlupuje i vrchní vrstva pokožky, v podstatě ta ochranná. Látky obsažené v holicích pěnách a gelech tak mohou proniknout do spodní vrstvy pleti a vlivem toho pokožka zarudne a svědí. Naštěstí se tomu všemu dá vyhnout. Stačí při holení dodržovat pár obyčejných pravidel.

·         Před holením zvlhčete pleť a to například mokrým teplým ručníkem. Póry se otevřou, vousy změknou a holení se tak stane méně bolestné. Pokud nemáte dost času na šetrné oholení pěnou nebo gelem, k dostání jsou i oleje. Ty vytvoří na tváři jemný film, po němž břity snadno kloužou. Poranění je tak minimální, a to i když používáte jednorázové žiletky. Mějte ale na paměti, že ostrost je na prvním místě. Sebemenším tupým břitem, který vous nepřeřízne, si zaděláte na pěkné poranění.
·         Během holení platí základní pravidlo neholit se nikdy proti směru růstu vousů a chlupů. Tohle je nejzávažnější a nejčastější příčina zanícené pokožky. Samozřejmě jsou i místa, která takovému holení proti směru odolávají. Nikdy ale nevyvolávejte příliš veliký tlak na žiletku, protože ta pak dře i na kůži.

·         Po holení byste měli podrážděnou pleť zklidnit a důkladně omýt od kosmetiky. Dopřát jí dávku péče také neuškodí. Protizánětlivé mléko nebo výrobky s aloe vera pokožka obecně snáší dobře. Vždy ale volte produkty podle typu vaší pleti.
Ideálním ošetřením jsou kupříkladu kosmetické výrobky s měsíčkem lékařským nebo také s panthenolem. Pokud vás i přes toto jemné ošetření pleť pálí, je možné ji zchladit studenou vodou nebo alternativně vložit několik kostek ledu do pytlíku a přes látkový kapesník jimi pokožku potírat.
 

Bez notné dávky trpělivosti nemůžeme v podnikatelském světě uspět. Podnikání s sebou přináší rizika ale mnoho výhod. Do podnikání se pouštíme, protože chceme být páni svého času a chceme se finančně zabezpečit.

Když se podíváme do přírody, která nám může sloužit jako vzor uvědomíme si, že nic není hned. I strom může narůst do obřích rozměrů, ale vždycky na začátku to byl jen malý stromeček.
Na začátku každého podnikání si musíme určit co je náš cíl a kdo je naše cílová skupina. Jiné zboží zaujme ženy jiné muže. Podnikání musí mít nějaký cíl a ten bychom si měli na začátku ujasnit.
Není od věci vzít si papír a tužku a přemýšlet koho by naše služby mohli zaujmout a jaké typy lidí bychom mohli oslovit. Krůček po krůčku pak můžeme začít realizovat náš podnikatelský plán.
Někdy to nejde, jak bychom si přáli a je důležité nepropadat hned panice. I malé kroky jsou kroky, které nám ve výsledku mohou přinést výsledek. Každý den udělat něco malého abychom naše podnikání posunuli dále, což může být například to, že uveřejníme PR článek nebo zkusíme někoho oslovit přímo.
Když se vydáme na podnikatelskou cestu bude místy trnitá a křivolaká ale s tím musíme počítat. Někdy to nemusí jít podle našich představ, ale musíme zatknout zuby a hned to nevzdávat. Nesmíme však zapomenout udržet si určitý nadhled a pokud už podnikání jenom dotujeme ze svých úspor a přemýšlíme o možnosti úvěru mohli bychom si v budoucnu zadělat na velký problém. Vše chce svůj čas a někdy i finanční rezervu, pokud však už nemáme z čeho čerpat finanční prostředky je na místě se zamyslet, zda by to nešlo udělat jinak, třeba tím že oslovíme sponzory nebo se více uskromníme ve svém soukromém životě.

Jak bylo řečeno na začátku, podnikání není pro každého a kdo si představuje že to bude jen procházka růžovou zahradou měl by zvážit, zda by byl schopný akceptovat, když vše nepůjde podle plánu a je připraven podstoupit případné riziko a mít vytvořen nějaký záložní plán.